V košíku zboží za: 0 Kč

Vyhledávání:

rozšířené

Zákazník

Registrovat

červi, rousnice, dendrobeany, patentky a hnojáci

Aktuality

Provozovatel

JP, akciová společnost, Šumperk
Loštice - Loštice, Hradská 107/21, okres Šumperk
789 83 Loštice

IČO: 15503224
DIČ: CZ15503224

Tel.: 583 445 288 , 723 312 745

E-mail
HOT-LINE

Spisová značka: B86 vedená u Krajského soudu v Ostravě. Předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

e-mail : info@milocz.cz

NAVRCHOLU.cz

Internetový katalog obchodů a webových stránek - Bezva Portál

Seznamek


Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách a výhodných akcích.

Zadáním registrovaného e-mailu novinky odhlásíte.

Doporučte nás

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
-> Doporučte nás!

II.liga LRU 2010 "C" - závěr

Čtvrté kolo II. Ligy skupiny C v Šumperku na nádrži Krásné


Přiblížil se konec měsíce září a v kalendáři zakroužkovaný víkend byl neklamným znamením, že naposledy v tomto roce zkřížíme své topsety s kolegy ve skupině C II. ligy plavané. Po všech přesunech a změnách, zapříčiněných vysokými průtoky v řekách, se letošní poslední závod konal opět na velmi dobře zarybněné nádrži v Šumperku. Zcela nezaujatě mohu prohlásit, že neznám druhou takovou vodu, kde je takové množství plotic, jako je tato nádrž.
Předposledním kolem bylo naše družstvo na 10. místě s mírným bodovým náskokem na kolegy z týmu HG Revival. Cílem tohoto kola bylo zachytat co nejlépe a udržet toto místo, protože znamenalo jistotu setrvání v lize. Jediný, kdo nesdílel moje obavy o možný sestup, byl trenér družstva Honza Heidenreich. „O tom ani neuvažuj“ byla jeho odpověď, když jsem s ním probíral možné varianty vývoje závodu. „Uděláte dobrý výsledek a o sestupu nemůže být ani řeči“. A jak už to tak bývá, život je pes a situace kolem složení týmu se nám začala komplikovat. Nejprve jsme zjistili, že nemůže chytat Aleš Linhart, protože ho vážou pracovní povinnosti, ze kterých se nelze uvolnit, a jako poslední „problém“ se objevil pohřeb v rodině našeho nejmladšího kolegy Ondry Komínka. Bylo tedy zřejmé, že družstvo nastoupí ve složení Tomáš Koukola, Luboš Zemánek, moje maličkost a poslední místo bylo volné. Trenér ovšem bleskově zhodnotil schopnosti a vyhlídky na dobrý výsledek a sáhl po překvapivém řešení. Povolal Radima Kapicu, který předvedl velmi dobrý výsledek na Krajském přeboru Moravsko-slezského územního svazu v Sobáčově.

V pátek ráno jsem tedy vyrazil směr Loštice a Šumperk. V Lošticích jsem vyzvedl nějaký materiál, dostal pokyny ohledně tréninku a pomalu se přesunul k nádrži Krásné, jinak revíru Desná 1a. Po příjezdu na místo jsem hned zjistil, že to nebude sranda, foukal silný vítr a na hrázi, oblíbené to tréninkové trati bylo velmi těžké udržet děličku v klidu. Tomáš Koukola již trénoval, seděl na hrázi a velmi pěkně chytal rybu za rybou. Od něj jsem se dověděl, že silný nárazový vítr má na svědomí několik zlomených dílů děliček, bohužel jeden i na Tomášově. Protože jsem viděl, že to na hrázi jde a po pravdě, nechtělo se mi sedět na tom větru, rozhodl jsem, že se na trénink usadím na sektoru D, naproti hrázi, abychom měli přehled i o druhé straně rybníka. Rozhodnuto, vykonáno. Natřikrát jsem dovezl veškeré vybavení na místo a začal sestavovat sedačku. V tom mi volá Radim, že je na cestě a za chvíli se ke mně připojí. Rozbalil jsem děličku na 11 metrů, připravil i bič a změřil hloubku. Napoprvé jsem ani nechtěl věřit, na 11 metrech bylo slabých 70 cm vody. Proměřil jsem hloubku na panelu, který přede mnou ležel, a až za 13 metry zjistil trošku větší hloubku. Přesto jsem zkusil, jak budou ryby reagovat na mělkou vodu. Po základním zakrmení ploticovým krmením s kuklami a pinkami se okamžitě dostavily záběry a ryby braly spolehlivě i na malé hloubce. Po nějaké době jsem si vzpomněl na Radima a uvědomil si, že tu již dávno měl být, naposledy se totiž ozval z křižovatky na konci Šumperka. Vzápětí telefonát a Radim hlásí, že je druhé straně rybníka a že si trošku zajel. Máváním jak na letišti jsem mu ukázal svoji polohu a tak se za pár minut dostavil i s vybavením. Lovil blízko mě, vyzkoušeli jsme i bič a i když jsme byli částečně chráněni proti silnému větru z levé strany stojícím keřem, vyzkoušeli jsme i větrné varianty lovu s těžšími sestavami. Pár minut se u nás zdrželi i David Kolařík a Zdeněk Rovnaník, kteří nemohli odolat pokušení poradit kolegům, protože se sami ani k rozbalení vybavení nedostali. Krátkou návštěvou nás poctil i trenér, chvíli nás pozoroval, vytkl chyby, poradil jak chytat a spokojeně odchvátal.

Před šestou dávám pokyn k balení a přesunu na ubytovnu do Loštic, abychom ještě stihli večeři a teoretickou přípravu na závod u Coufalů. Ubytováváme se spolu, vybalujeme věci, Radim i neuvěřitelné množství jídla, a dáváme telefonicky vědět, že jsme připraveni. Večer jsme strávili v příjemné společnosti Karla Bendy a po vyřízení pracovních povinností se nakonec dostavil i Honza s Tamarou. Probrali jsme všechno možné i nemožné, jak to bývá, pochutnali se výborném jídle, i když nikdo nezkusil vyhlášené tvarůžkové speciality a kolem desáté jsme vyrazili spát.

Ráno obhlédneme zataženou oblohu, sbalíme pro jistotu i dešťovou variantu oblečení a ve smluvenou dobu stojíme na „seřadišti“. Zakrátko vyjíždí naše malá kolona směrem k Šumperku. Na místo dorážíme téměř současně s Tomášem a Lubošem a tak jsme kompletní. Fasujeme krmení a živou a zahajujeme míchání. Mícháme klasiku, tedy Speciál Gardon a Exploit, samozřejmě TTX a posilovač. Zatímco se věnujeme přípravě krmení a ošetřování živé, probíhá losování sektorů a poté i míst. Jako odplatu za to, že jsem nechtěl trénovat na hrázi, mám vylosován po oba dva dny sektor A, v sobotu začínám na A3. Radim bude v sobotu na B1, tedy antiforhont, a v neděli si vyzkouší D, kde jsme v pátek trénovali, Luboš bude na C6 a v neděli zase na C a Tomáš na forhontu D11, protože v sektoru D je o jednoho závodníka méně, a v neděli se prohodí s Radimem a půjde na B. Trenér hodnotí tento los jako los snů a tvrdí, že musíme udělat slušný výsledek. A hned nám vysvětluje taktiku, pro každého jinou, podle toho, v kterém sektoru sedí a jak mu bude foukat vítr. Všichni si ještě zopakujeme, co máme dělat a rozcházíme se na svá vylosovaná místa i když do přípravy je ještě relativně dost času. Ale není snadné dopravit vybavení na všechna místa kolem rybníka. Nanosíme věci do sektoru a zbude ještě trocha času na rozhovory a špičkování se soupeři. Maty, kterému Lucie vylosovala A1, mi slibuje bití jako nezralému žitu a i David Kolařík hýří optimismem. Signál zahajuje přípravu a já si připravuji topsety podle pokynů, pak sestavuji ještě dva biče, na jednom ještě měním splávek za jiný, vhodnější do větrného počasí a po kontrole živé si připravuji krmení, zvlášť na zakrmení na děličku a na bič. Po dalším signálu napadají koule do loviště přesně podle pokynů trenéra. Na sestavu připravím dva červy a kuklu a na signál roluji na vodu. Po uklidnění splávku přichází záběr a první ryba jede z vody. A pak už to byla rutina, vyrolovat, zakrmit, zaseknout, zdolat, vyrolovat, zakrmit, zaseknout atakdále, atakdále. Po několika desítkách minut, když se záběry na děličce začínají opožďovat, dává Honza pokyn nasadit bič. Na první nához je na prutu ryba a tak to pokračuje dál. Asi hodinu před koncem závodu ovšem po záběru nenásleduje zvednutí ryby, ale nekompromisní tah a k mému překvapení se sestava trhá kousek od špičky biče a mizí v nenávratnu. Nasazuji druhý bič, ale splávek na něm je vhodný spíš pro klidnější vodu a je těžší s ním chytat v rychlém tempu. Průběžně počítám ulovené ryby a sleduji, zda plním trenérům plán. Až do utržení sestavy se to dařilo. Nyní ale přicházejí potíže, mnoho záseků nesedí a ryby padají, měním háček a přeskupuji zátěž, abych se co nejvíce přiblížil předchozí sestavě. Vracím se do ryb a chytám. Ale posledních 20 minut je již slabých, nejen u mě, ale i okolo mě. Chytají se spíše jednotlivé ryby. Poslední úkol, chytil za pět posledních minut pět ryb, jsem nesplnil. Při vážení mě to bude mrzet. Váha je u mě poměrně brzy. Rozdíly hmotností jsou v gramech při nalovených deseti kilogramech ryb. Forhont jsem přechytal, ale David Kolařík má o 60 gramů víc, o jednu plotici. Balím věci a Honza sleduje další vážení. Nakonec je z toho v sektoru páté místo. Nic moc, na druhou stranu scházelo pouhých 100 gramů na třetí příčku a většina výsledků je naskládána v malém rozpětí. V sektoru se ulovilo neuvěřitelné množství plotic, což je jen důkazem výborného zarybnění nádrže. Očekávám výsledky kolegů z týmu a jsou výborné, Radim při své premiéře v lize vychytal 3,5, Tomáš 4 a Luboš stejně jako já 5. Součet 17,5 a jsme druzí v tomto kole.
Balíme věci a sdělujeme si své poznatky a pocity. Honza je spokojený, a nám nezbývá než obdivovat znalost vody a podmínek, protože jeho předpoklady a taktika se splnily a je to znát na výsledku. Pochvalu si zaslouží hlavně Radim, který zodpovědně plnil téměř všechny pokyny trenéra a udělal vynikající výsledek.
Při cestě do Mohelnice potkáváme déšť, který meteorologové slibovali celý týden předem. Není nijak silný. Když jdeme s Radimem na jedno pivo, protože jak sám řekl, si ho zasloužíme, neprší vůbec. Ale to byla jen finta, jak nás ukolébat. Vracíme se na ubytovnu, spácháme hygienickou očistu a chvíli ještě jen tak ležíme a probíráme plány Radima a jeho brášky Karla na závody v příštím roce. Po desáté usínáme. V půl druhé mě budí déšť a podle šumění odhaduji, že prší dost silně. A šumění k nám zvenku doléhá až do okamžiku, kdy vstáváme. Uvaříme si snídani, dojíme vynikající závin s ořechy od Radimovy maminky, sbalíme věci a vyrážíme vstříc mokrému dni. Po cestě do Šumperka nám Honza předvedl kouzlo, a aniž by nás předjel, je u nádrže dříve než já s Radimem, tuším, že použil starou cestu přes Postřelmov, zatímco my jej objížděli po nové ale výrazně delší cestě. Na místě nás vítá déšť a kupodivu téměř bezvětří. Oblékáme se do dešťových oblečků a mícháme a mícháme, krabičkujeme červy a resuscitujeme patentky. Úspěšně. Dneska nám vylosovalo vedení závodu bez naší přímé účasti a vypadá to následovně. Já jdu na A7, Tomáš na B7, Luboš na B5 a Radim na D6. Všichni tedy sedíme uprostřed sektoru. Zvedá se mírný vítr a Honza pro nás má připraveny pokyny pro dnešní závod. Taktika je pro některá místa zcela jiná, někde se nemění. Opakujeme, co budeme dělat a rozcházíme se na svá místa. Po včerejšku je jisté, že nám sestup opravdu nehrozí (jak to ten Honza předem věděl?) a úkol je udržet naše druhé místo v týmech v tomto kole.
Co čert nechtěl, po levé ruce mám Zdeňka Rovnaníka z Karviné, po pravé ruce Alana Letha z Třebíče. Týmu Třebíče jde pořád ještě o postup do první ligy a tak se dá předpokládat, že do toho bude Alan šlapat, aby udělal co nejlepší výsledek. Připravuji si topsety podle pokynů, stejně tak připravuji biče, i když na ně dnes vůbec nemá dojít. Na oba si dávám těžší splávky, kdyby náhodou. V průběhu přípravy ještě vybaluji díl děličky na 13 metrů. Prý ho bude potřeba. A celou dobu na nás při přípravě prší a prší, chvíli víc a chvíli méně. Protože sedačka sedí na šikmém promočeném břehu dost nejistě a i Honza prorokuje, že se okoupu. Vytahuji tedy z obalu vidličku na pruty a zarážím ji půl metru hluboko do břehu a za ni zavěšuji popruh sedačky a věřím, že mě tato brzda do vody nepustí. A nepustila. Kontrola živé v dešti a poté pokus slepit červy a čas se povážlivě zkrátil. Rychle tedy chystám koule na zakrmení a průběžně ladím postavení deštníků, aby kryly pokud možno dobře mě i červy a patentky. Na třetí signál zakrmím a na čtvrtý vyroluji děličku. První záběr a zásek do prázdna, druhý záběr a totéž. Ještě do třetice a roluji zpět. Měním červy za pinky a konečně zásek sedí, ale záběrů je málo a jsou nejisté. Jak Zdeněk, tak Alan mi během prvních dvaceti minut ujíždějí o pěkných pár ryb. Měním hloubku, měním háčky, experimentuji s nástrahou, záběry jsou, ale zřetelně je jich méně. Do toho přichází Honza, prohodíme pár slov a dostávám pokyn, použij patentku na háček. Zkouším to a záběry jsou jistější a daří se i zasekávat. Pomalu se dostávám do tempa a srovnávám náskok. Jakmile ubývají závěry, nasazuji díl na 13 metrů a z této „dálky“ tahám pravidelně ryby. Srovnávám náskok Alana, kterému ryby odjely a zcela zjevně se trápí, jako já na začátku, zasekává do prázdna, dlouho čeká na záběr. To Zdeňkovi na místo najeli cejni a tak tahá cejny. Nejsou velcí, ale ploticím, které chytám já, se vyrovnají. V dešti a větru, který se rozfoukal, se mi zdá být závod nekonečný. Navíc před deštěm hnaným větrem nepomáhají ani deštníky a tak brzy cítím, jak mi kolem ucha stéká potůček za límec. Ale bojuji a rvu se o každou rybu, protože je vidět, že ani ostatní nechytají v nijak vysokém tempu a na forhontu se kolega trápí. Signál posledních pět minut mě potěší, ale do vezírku do konce závodu přidávám pouze jedinou rybu. Váha rozhodne. Dnes se lovilo mnohem méně a hmotnosti se pohybují kolem 4 kilogramů a zase je to pěkná tlačenice. Nakonec mých 4320 gramů stačilo na 4. Místo, když jsem za děleným 2,5 místem zaostal o 240 gramů. Zlepšil jsem včerejší umístění, a i když to nebylo optimální, jsem spokojený. Týmu jsem to nezkazil. A při balení čekám na další výsledky. A jsou výborné, Radim uhrál 5. A Luboš na C5 dokonce vyhrál sektor. Závod se nepovedl Tomášovi. Na velké hloubce v sektoru B se mu nedařilo a za 4840 gramů získal pouze 11. Čekáme, jak dopadly celkové výsledky, ale tušíme, že dnešní součet 21 nás nijak výrazně nesrazí. A po nezbytném posilnění v místní restauraci se vyhlašují výsledky. David Kolařík to bere od konce a tak se nejprve dovíme, že z ligy sestoupí tým Black Horses Colmic a HG Revival. Náš tým se díky výborným výsledkům posunul na 9. místo a na tým Šumperka, který skončil před námi, nám scházelo 1,5 bodu, na sedmou Mohelnici pouhé čtyři. Na kdyby se nehraje, protože kdyby nic neváží, ale pokud by se Tomášovi podařilo dosáhnout výsledku do poloviny pole, skončili bychom sedmí.
A je to tady, v tomto kole se náš tým umístil na druhém místě, za vítězem celého ročníku ligy týmem Preston Přerov. Třetí skončil mohutně finišující tým Třebíče, který v celkovém hodnocení ročníku prohrál s Prestonem o titěrných 2,5 bodu. Pro nás je druhé místo nejlepší výsledek našeho týmu v tomto ročníku. Přebíráme pohár, medaile a cenu a jsme spokojení, protože i v náročném počasí jsme to zvládli.
Je potřeba poděkovat všem závodníkům, ale taky Karlovi Bendovi a samozřejmě i Tamaře a Honzovi za obětavou pomoc, nachozené kilometry v těžkých podmínkách, a rady a pomoc, bez kterých bychom jen těžko vymysleli taktiku a dovedli ji do úspěšného konce.

Liga 2010 je u konce, ať žije liga 2011.

                                                                                           Ing.Jiří Hrazdil

 

Zajímavé články

Cenová bomba

| © 2017 JP, akciová společnost, Šumperk | Všechna práva vyhrazena | Aplikace pro internetový obchod EasyShop ® 3.9 | © IT STUDIO s.r.o. |