V košíku zboží za: 0 Kč

Vyhledávání:

rozšířené

Zákazník

Registrovat

červi, rousnice, dendrobeany, patentky a hnojáci

Aktuality

Provozovatel

JP, akciová společnost, Šumperk
Loštice - Loštice, Hradská 107/21, okres Šumperk
789 83 Loštice

IČO: 15503224
DIČ: CZ15503224

Tel.: 583 445 288 , 723 312 745

E-mail
HOT-LINE

Spisová značka: B86 vedená u Krajského soudu v Ostravě. Předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.

e-mail : info@milocz.cz

NAVRCHOLU.cz

Internetový katalog obchodů a webových stránek - Bezva Portál

Seznamek


Novinky e-mailem

Zadejte svůj e-mail a budete informováni o novinkách a výhodných akcích.

Zadáním registrovaného e-mailu novinky odhlásíte.

Doporučte nás

Domníváte se, že by naše stránky mohly zajímat někoho z Vašich přátel či známých?
-> Doporučte nás!

MS LRU klubů Bulharsko '03

Z našeho archivu :

Mistrovství světa klubů 2003 – Plovdiv

medaile nám unikla o jeden bod

 

Jako vítěz 1. ligy v LRU plavaná za rok 2002 si družstvo MO ČRS Loštice – MILO vybojovalo právo reprezentovat Českou republiku na Mistrovství světa klubů, konající se v bulharském Plovdivu.Protože před dvěma lety už zde družstvo MO ČRS Loštice – MILO odchytalo Mistrovství Evropy, nejelo úplně do neznáma. Překrásný veslařský kanál v Plovdivu je známý konáním takových velkých světových rybářských klání. Voda je tam překrásně čistá, hloubka kolem dvou metrů po celé délce stejná, rovné dno bez kamenů. Prostě krásná regulérní voda plná ryb, především karasů, kaprů a slunečnic.

Ke čtyřem stálicím družstva z Loštic – Ing. Jan Heidenreich, Dušan Bednařík, Ing. Ladislav Žigo, Miroslav Melcher se přidal Miloslav Juřík, který chytá 1. ligu za MO ČRS Uherské Hradiště – Senzas. Pro práci na břehu jsem tam byla já a MUDr. Ladislav Žigo.Z úmorných veder u nás jsme přejeli půl Evropy do ještě úmornějších veder kolem 35 – 40 oC. Kluky ze všecho nejdřív zajímá vždycky voda. Měli jsme totiž informaci, že do kanálu bylo vysazeno 10 tun ryb, z toho prý 80 % kaprů. Zkušené rybářské oči našich závodníků však na první pohled žádné kapry neviděly. Následující tréninky nás pak stále utvrzovali v tom, že o kaprech to nebude a bude potřeba vsadit na karasy.

Stejně jako před dvěma lety jsme se levně ubytovali v privatu. Tam jsme měli dostatečný prostor a bezpečné parkování. Bulharská rodina se o nás starala jako o své. V tomto jsme měli úžasné zázemí - dobré jídlo a především klimatizaci.Dvoufázové tréninky v šílených vedrech při obloze bez mráčků byly velmi náročné. Bylo potřeba hodně pít, tak nejméně 4 litry za den. Já jsem se při běhání po břehu zapomněla a uhnala jsem si pěkný úžeh. Takový, že MUDr. Žigo mě dotáhl do nemocnice, kde mi dali kapačku a dodali tak rychle do těla vodu a minerály.

Tréninkové dny probíhaly nádmíru dobře. Váhy nachytaných ryb jsme si porovnávali především s Italy, Maďary a Slováky. Bylo vidět, že vůbec nezaostáváme. Naopak, některé dny jsme chytali i lépe. Stále více se ujasňovala taktika, že vsadíme na karasy. Např. Francouzové trénovali chytání slunečnic u břehu. Dalo se jich nachytat při plné soustředěnosti až 6 kg za závod. Po zkušenostech před dvěma roky Honza vyvodil, že nemá cenu zkoušet odhoz, hlavně pilně natrénovat děličku. Chytání karasů má totiž svoje specifika, které Italové mají automaticky zažité. My jsme se to museli naučit. To znamená neustále střílet prakem červy na děličku 13 – 14,5 metrů. Ale střílet neustále, takřka tak, aby se nezavřela voda. Zvládnout tuto techniku nebylo jednoduché. Láďa Žigo, technický mistr na děličku se srovnal ihned a Dušan se svým dobrým fyzickým potencionálem nezaostával. Honza se taky dostal do rytmu a zvažoval pečlivě každý taktický krok. Bylo potřeba velmi citlivě pracovat se splávkem, na mikrobroky přesně vyvažovat splávek a neustále pracovat i s hloubkou. Myslet od začátku do konce a přitom stále střílet červy. Mirek si děličku také pěkně vypiloval a den ode dne byla znát vychytanost. Milanovi se v tréninku příliš nevedlo. Zkoušel chytat jedenáctku i devítku děličku a vypilovaná třináctka a čtrnáctka dělička pak při závodě chyběla. Nesrovnal se s vodou tak dobře, jako ostatní a nenašel ten podstatný rytmus ve střílení červů. K jeho nepohodě pak ještě přispěl bolavý zub. Během tréninku se kluci stále více dostávali do toho správného rytmu. Trenéři jiných družstev brzy vypozorovali, že se klukům daří a postávali za nimi. Za pět dnů tréninku každý zhubl nějaké to kilo a vypotil víc, než normálně za dva měsíce. Měli jsme pocit, že práce se daří a nebyl ani čas vyjít do města pro nějaký ten suvenýr. Jako jediné družstvo jsme při tréninku nepoužívali patentky. Živé nástrahy byly omezeny na 2,5 litru, z toho 0,5 litru mohlo být patentek. Volili jsme raději jen 2,5 litru červů, aby bylo možné udržet jejich intenzivní střílení po celý závod.. Při závodě jsme patentku také nepoužili a soustředili jsme se pouze na karasy.

Páteční nástup byl velice slavnostní, ve starobylé části Plovdivu. Na šampionát se sjelo 29 zemí světa. V porovnání s námi jsme viděli, jaká jsme v sedmi lidech maličká česká výprava. Jiná družstva měla celé realizační týmy, např. italský tým vedl bývalý trenér, který 24 let vedl bezchybně italskou reprezentaci a za každým italským závodníkem bylo 5 lidí. Francouzské družstvo přijeli podpořit členové francouzské reprezentace ( Desque, Goden atd.) a Maďarům přijeli pomoci též nejlepší závodníci. Česká výprava měla na břehu mě a MUDr. Žiga.

Los na sobotní závod měl nejlepší Láďa Žigo. Dostal na hruď startovní číslo A3. Ještě před tím si ukopl kus palce a tak jsme doufali, že ukopnutý palec přinese štěstí. Honza vylosoval B25, Dušan C12, Milan D15 a Mirek E21. U Dušana, Mirka a Milana probíhal závod podle očekávání jako na tréninku. Láďa Žigo byl handicapovaný tím, že živý plot za ním znemožňoval lov na 14,5 m děličku, protože by musel dělit na dvakrát a tím by ztrácel. Vypadalo to, že uhraje druhé místo. Španěl na A1 však v poslední minutě chytil kapra a odsunul Láďu na 3. místo. Honza se první půlku závodu vyloženě trápil. Ryba v jeho dohledu vůbec nenastoupila. Po hodině závodu přece jen přišly nějaké záběry, ale těžko se trefovaly. V druhé půlce Honza trefil, jak chce ryba sousto podat a chytal až do konce závodu pravidelně. Uhrál 10. místo v sektoru. Dušan si vedl velice dobře, v půlce závodu ho stačilo jen usměrnit malou informací a jel jako pila v pravidelném rytmu. Milan si v půlce závodu vedl taky dobře a pohyboval se do 10. místa. Až na sektor E k Mirkovi jsem se vůbec nedostala. Dušan vybojoval 6. místo v sektoru. Milan vybojoval umístění 15. Když jsme dorazili k Mirkovi, seděl smutně na bedně, protože uhrál „jen“ pětku a celou dobu si myslel, že sektor vyhrál. Výsledek byl ten, že jsme po prvním závodě skončili jako druzí. Nádherné, zavazující umístění.

Večer byl plný diskusí, každý do detailu povídal, jak chytal. Taky jsme věděli, kdo jaký sektor bude mít ve druhém závodě. Takže bylo potřeba poučit se od druhého, jak na sektoru chytat. Taktika byla stejná jako v prvním závodě. Honza ještě zdůrazňoval, že by bylo dobře nachystat si jednu silnou rabovací udici, protože by mohli jít i kapři, zejména na sektoru A. Unaveni a šťastni, zároveň nervozní jsme šli spát a myslím, že nejen mě se zdálo o tom, že máme na krku medaili a na stupních vítězů si podáváme ruce.

Druhý den začal úplně normálně i bez ukopnutého palce. Měli jsme velmi dobře vylosováno a všichni takový los jen tiše záviděli. Honza na sektoru B9 od začátku závodu exceloval a chytal zcela jistě. Mezi karasy přijeli i kapři. Jeden kapr mu přece jen zajel do trávy a nepodařilo se mu ho vytáhnout. Všichni typovali Honzu na vítěze a okukovali seřízení udice. Po konečném zvážení však bohužel o 5 g (to je o rybí ocásek) zůstal za Finem, který seděl na forhondu. Vždy mezi každými dvěma sektory byla totiž proluka 50 – 100 metrů a obě krajní místa v sektoru tak byla velmi zvýhodněna.

Za Milanem na A6 jsem doběhla po hodině závodu. Bylo to špatné. Snažila jsem se ho dostat do toho, co říkal Láďa Žigo, když seděl první den na A3. Pak jsem letěla pro radu k Honzovi a Honza odsouhlasil jít dozadu na 14,5 m děličku do mezivody. Po té okamžitě byl záběr a krásný karas už byl ve vezírku. Pak však nastoupili kapři a než se s tím Milan srovnal, byl konec závodu. Těsně před odpískáním závodu měl Milan na prutě kapra, ale nedokázal ho vyrvat na prsa. Bývala by stačila minuta a kapr by byl náš, medaile by byla naše. Třepaly se mi nohy a tekly mi slzy. Milanův úlovek stačil jen na umístění 24 v sektoru. Pak jsem se od Italů dozvěděla, že Žigo na D19 vybojoval 3. místo, Mirek na C13 9. místo, Dušan na E29 10. místo a Honza na B9 2. místo. Zůstávala ještě jiskřička naděje. Trenér Francouzů Jean Desque nám tvrdil, že jsme na třetím místě. Třikrát jsme se ho ptali, jestli to má opravdu dobře spočítané. Nechali jsme se opít nadějí a začali jsme skákat a šílet radostí. Jenže ta nádherná radost trvala jen chvíli. Dojeli jsme k Maďarům a ti skákali po hlavě do vody. Měli už oficielní výsledky zpracované na počítači a byl to sichr – třetí místo vybojovali oni. O jeden bod nás předzávodili a nám zůstala ta nejhorší, nejsmutnější bramborová medaile. Jako spráskaní psi jsme se dívali na to, jak chutná sláva a jak stříká Šampaňské. Italové první, Francouzi druzí, Maďaři třetí. A jako třešničku na dortu, Dušan mimoděk pustil v autě písničku od skupiny Holki „ Sláva patří vítězům“.

Vypili jsme si kalich hořkosti. Přece jen výčitky nenechaly nikoho v klidu. Každý z nás měl udělat ještě o kousek lépe. Velký závod je vždy souhra detailů, promyšlených kroků, zkušeností a štěstí. Ale přece jen, těď, když se na to dívám s odstupem času, myslím, že i to čtvrté místo je veliký úspěch. Soutěžilo 29 zemí světa a být mezi nimi čtvrtý na světě je přece krásné. Měřit se s takovými, jako je Itálie a Francie, které dělají tento sport na profesionální úrovni a jejichž základna je obrovská, vyžaduje obrovské systematické dlouhodobé úsilí a finanční zázemí. Kousek po kousku se Česká republika přibližuje ke světové elitě. Díky několika lidem, kteří tomuto sportu obětují vše. Jsme malý český stát a proto i když vyjedeme na Mistrovství světa klubů a soutěžíme třeba s tričky CZECH FISHING TEAM – MILO na zádech, stále reprezentujeme především Českou republiku. Před světem nebojujeme za klub, před světem bojujeme vždy za Českou republiku i když je to Mistrovství světa klubů.

Přála bych si, aby takové obrovské světové klání viděl někdo z představitelů tělovýchovy a sportu. Naše disciplína je totiž sport se vším všudy. Stejně jako musíte porozumět třeba koním, musíte porozumět rybám. Stejně tak, jako dostat do ruky volant auta, je dostat do ruky děličku. Stejně tak jako dobré auto, dobré kolo, potřebujete dobrý rybářský prut. Každý sport je obrovské úsilí a umění a letité zkušenosti. Nechápu proč je náš sport na okraji všech sportů. Nechápu proč ze strany tělovýchovy a sportu nemá podporu. Rybářů je přece tolik! Základna je přece tak široká! Tak jako odpradávna je přirozené soutěžit v běhu je přirozené soutěžit v lovu ryb. Lov je člověku přirozený a jenom ten nejlepší uloví nejvíc. Lov není jen o tělesné síle, lov je také o chytrosti. O to krásnější je tento rybářský sport, protože v jednom poli se mohou utkat všechny věkové a váhové kategorie. Každý má stejnou šanci, neboť chytrý i s velkým břichem může překonat tělesně udatného se špatnou taktikou.

 

A ještě z jiného konce. Znáte nějakou disciplínu na Mistrovství světa, kde spolu zápolí 150 závodníků a jediný titul Mistra světa? V lovu ryb udicí to tak je a proto každá medaile z takového klání má vysokou cenu.

 

 

Výsledky Mistrovství světa klubů 2003 – prvních deset družstev z 29 zúčastněných:

  družstvo umístění celková váha
1. Itálie 25 64590 g
2. Francie 76 50840 g
3. Maďarsko 86 46840 g
4. Česká republika 87 46360 g
5. Anglie 88 46895 g
6. Bulharsko 102 41195 g
7. Španělsko 105 47845 g
8. Rusko 105 43850 g
9. Portugalsko 107,5 43505 g
10. Německo 122 40215 g

 

 

Zajímavé články

Cenová bomba

| © 2017 JP, akciová společnost, Šumperk | Všechna práva vyhrazena | Aplikace pro internetový obchod EasyShop ® 3.9 | © IT STUDIO s.r.o. |